Přeskočit na obsah

Paavo von Pandy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paavo von Pandy
Rodné jménoPál István Eduárd Pándy
Narození7. srpna 1905
Maďarsko Gyula, župa Békés, Uhersko
Úmrtí24. září 1986 (ve věku 81 let)
Finsko Inari, provincie Laponsko, Finsko
Národnostfinská a maďarská
ChoťHeika Maria Hemmilä
Klaudia Lauronen (od r. 1951)
Děti3
RodičeKálmán Pándy
Aino Maria Edvardintytär Hjelt
PříbuzníEdvard Hjelt (děda)
Vojenská kariéra
Doba služby192? – 1931
1940 – 1944
Složkamaďarská pohraniční stráž
finská armáda
VálkyZimní válka
Pokračovací válka

Paavo von Pandy, celým jménem maďarsky Pál István Eduárd Pándy, (7. srpna 1905, Gyula[1]24. září 1986, Inari) byl finský polyglot, průvodce a propagátor Laponska, spisovatel a voják maďarského původu.[2]

Jeho otcem byl známý maďarský neurolog a psychiatr Kálmán Pándy (1868 – 1945), matkou mu byla zdravotní sestra Aino Maria Edvardintytär Hjelt (1881 – 1937) ze švédsky mluvící finské rodiny Edvarda Hjelta, prvního finského velvyslance v Berlíně. Rodiče uzavřeli sňatek 7. dubna 1904 v Helsinkách.[3] Pándy se narodil 7. srpna 1905 v maďarském městě Gyula v župě Békés. Dětství strávil v Sedmihradsku, které ještě tehdy bylo součástí Uherska, ale často navštěvoval i matčiny příbuzné ve Finsku. Nastoupil vojenskou kariéru, studoval na hospodářského a jezdeckého důstojníka. Později nastoupil k maďarské pohraniční stráži, kterou musel ale ve 30. letech opustit ze zdravotních důvodů.[2] Na radu lékařů doporučujících mu změnu prostředí se s blíží smrtí své matky a na pozvání svých finských příbuzných roku 1936 trvale přestěhoval na sever do Petsama, které ještě tehdy bylo součástí Finska. Oženil se s Finkou a požádal pak o finské státní občanství, které mu ale bylo pro zamítavé stanovisko finské policie odepřeno. V čase zimní války dobrovolně sloužil ve finské armádě, za což mu bylo dne 14. února 1941 finským prezidentem Ristem Rytim uděleno státní občanství Finska.[2] Za pokračovací války sloužil jako finsko-německý styčný důstojník, za což byl vyznamenán jak Finy, tak Němci.

V průběhu války zemřela jeho první manželka. Po válce se usadil na severu Laponska v obci Inari, kde se také znovu oženil s tamější venkovskou učitelkou Klaudií Lauronen (1914 – 1998). Zpočátku živil svou rodinu z prací v lese, poté se stal překladatelem a turistickým průvodcem. Dokonce mu byl samotnými laponskými Sámy udělen souhlas k oblékání se do tradičního sámského oděvu.[2] Postupem času procestoval několik evropských zemí, kde propagoval turistické atrakce celého Laponska a sámský způsob života. Tehdejší finský i zahraniční tisk jej nejednou nazval „velvyslancem Laponska“[4] a „otcem laponského marketingu“.[2]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Jako průvodce plynně hovořil osmero jazyky: anglicky, finsky, francouzsky, maďarsky, německy, italsky, rumunsky, švédsky a na střední úrovni komunikoval mimo jiné také portugalsky a španělsky.[2] Od konce druhé světové války navštívil své rodné Maďarsko pouze jednou, a to roku 1968. Zemřel 24. září 1986 v laponském Inari. Měl dva syny Jorma a Mikko (* 1952) a dceru Annikki (* 1954).

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Paavo von Pandy na finské Wikipedii a Pándy Pál na maďarské Wikipedii.

  1. Narození je zaevidováno v civilní matrice (kniha narozených) města Guyla, č. 491/1905.
  2. a b c d e f FODOR, György. In: CSÚCS, Sándor. Finnugor Világ. Solymár: Reguly Társaság, 2021. Dostupné online. ISSN 1416-776X. Kapitola Pándy Pál, a gyulai lapp legenda, s. 22–28. (maďarsky)
  3. Záznam o sňatku v zahraničí je zapsán v civilní matrice manželství města Gyula, č. 88/1904.
  4. HAÁSZ, János. A magyar báró, aki Lappföld híressége lett. TELEX [online]. 1. květen 2021. Dostupné online. (maďarsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]